Dotazy a odpovědi - Financování volební kampaně pro volby do Poslanecké sněmovny

Odpovědi na nejčastěji kladené dotazy

Financování volební kampaně pro volby do Poslanecké sněmovny

Poznámka: odkazuje-li se v textu na “volební zákon”, rozumí se jím, není-li uvedeno jinak, zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, v platném znění. Odkazuje-li se v textu na “zákon o politických stranách”, rozumí se jím, zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění. Odkaz na znění zákonů naleznete na titulní straně webu.

  1. Chci v kampani podpořit politickou stranu BEZ JEJÍHO VĚDOMÍ (např. reklamou na své nemovitosti). Co musím udělat?

  2. Chci v kampani podpořit politickou stranu s JEJÍM VĚDOMÍM. Co musím udělat?

  3. Chci v kampani agitovat v neprospěch politické strany. Co musím udělat?

  4. Může být registrovanou třetí osobou politická strana, která nekandiduje ve volbách?

  5. Chci soukromě publikovat příspěvky na sociálních sítích, v diskusích atp. Musím se registrovat?

  6. Volební propagace a agitace musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. Co se těmito pojmy rozumí?

  7. Může kandidát rozdávat v době kampaně peníze skrze nadační fond a obejít tak limit nákladů?

  8. Obvodní buňka strany organizuje dětský den. Spadá to do volební kampaně?

  9. Lze na volební účet přijímat dary od podporovatelů? Na jaký účet mohou dárci posílat peníze?

  10. Mohou představitelé kandidujících stran účinkovat v době kampaně jako herci ve filmech, seriálech a podobně?

  11. Lze si pronajmout plochy na nemovitostech patřícím obcím, krajům a jejich společnostem? Smí se volební kampaní polepit vozy MHD či sloupy veřejného osvětlení?

  12. Lze před registrací kandidátních listin hovořit o kandidátech a kandidujících stranách, potažmo o aktérech kampaně?

  13. Co všechno spadá pod sousloví “komunikační médium?

  14. Má ten, kdo volební kampaň šíří (majitel reklamních ploch, distributor letáku a podobně) povinnost kontrolovat označení kampaně dle zákona a může se dopustit deliktu, pokud tak neučiní?

  15. Jakým způsobem se mohou zastupitelé a radní měst a krajů ze stran, které kandidují ve volbách, prezentovat v komunikačních médiích obcí a krajů, aniž by porušili volební zákon?

  16. Jaký formát má přesně mít odkaz na transparentní volební účet a odkaz na financování volební kampaně (§ 16d odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů)?

  17. Může se v obci místním rozhlasem oznámit konání volebního mítinku politické strany, setkání s některým kandidátem a podobně?

  18. Je třeba započíst do nákladů kampaně (jako bezúplatné plnění) nošení drobných propagačních materiálů sympatizanty strany nebo polep na vlastním automobilu sympatizanta?
  19. Kandidující politická strana v průběhu kampaně zjistila, že část vynaložených nákladů nijak nevyužije (například se rozhodne předělat již zpracované vizuály, prostředky kampaně atp.). Musí přesto tato plnění započítat do limitu nákladů?
  20. Představují služby poradců, marketérů, expertů na PR a sociální sítě atp. náklady kampaně?
  21. Jak se má v nákladech kampaně zohlednit práce dobrovolníků?
  22. Je příspěvek na volební náklady výdajem volební kampaně a započítává se do limitu kampaně?
  23. Mají kandidující strany povinnost volební účet po volbách zrušit a pro další volby založit nový, nebo mohou účet používat opakovaně?
  24. Jestliže se dobrovolnická práce člena strany, kandidáta a jejich rodinných příslušníků nezapočítává do nákladů kampaně, platí to i o využití nemovitostí ve vlastnictví takových dobrovolníků k umístění volební reklamy?
  25. Musí být údaje o zadavateli a zpracovateli uvedeny u příspěvků politické strany na Facebooku a dalších sociálních sítích? Jak je to s označováním videí na portálu YouTube?
  26. Jak naložit s výdaji na kampaň volební koalice, byla-li koaliční dohoda vypovězena a strany či hnutí pokračují v kampani samostatně?
  27. Jakým způsobem se aplikuje limit nákladů na kampaň v případě, že strana či hnutí kandiduje „s podporou“ jiné strany nebo hnutí?
  28. Kde leží hranice mezi výkonem veřejné funkce a vedením kampaně dle zákona?
  29. Mohou obce poskytnout své plakátovací plochy k volební kampani? Za jakých podmínek? (aktualizace 6. 9. 2017)
  30. Může být kandidát strany či hnutí současně registrovanou třetí osobou pro téže volby?
  31. Co se rozumí transparentním účtem?
  32. Osoba, která je kandidátem ve volbách, zaštítí z titulu své funkce událost, akci a podobně. Je to kampaň?
  33. Podle volebního zákona mají kandidující subjekty poslat úřadu „veškeré účetnictví týkající se volební kampaně“. Jaké konkrétní údaje mají být zaslány?
  34. Do kdy je možné přijímat dary určené k úhradě nákladů volební kampaně?
  35. Považuje se ručení za bankovní úvěr za dar či bezúplatné plnění? Za jakých podmínek?
  36. Smí ministři a prezident republiky používat k cestám v rámci volební kampaně služební vozidla?
  37. K jakému datu se má ve zprávě o financování volební kampaně uvést stav peněžitých dluhů, k jejichž splnění se strana v souvislosti s kampaní zavázala?
  38. Do kdy musí kandidující subjekt nebo kandidát vstupující do kampaně v době již běžící kampaně zřídit a oznámit volební účet?


1. Chci v kampani podpořit politickou stranu BEZ JEJÍHO VĚDOMÍ (např. reklamou na své nemovitosti). Co musím udělat?
Aktuální znění zákona o volbách do Parlamentu ČR (zákon č. 247/1995 Sb., v platném znění) skutečně zavádí pro všechny, kteří chtějí ve volební kampani bez vědomí kandidující strany či hnutí nebo jejich kandidáta tento subjekt podpořit (nebo naopak agitovat v jejich neprospěch), povinnost registrovat se jako tak zvaná třetí osoba u našeho úřadu. Registrační formulář včetně instrukcí pro jeho odeslání najdete na internetové adrese https://udhpsh.cz. My Vám jako úřad následně vystavíme rozhodnutí o registraci, v němž najdete mimo jiné Vaše registrační číslo. Prostředky kampaně, které v době kampaně vyvěsíte na vaší nemovitosti, pak musíte označit tímto registračním číslem a jménem a příjmením, toho, na nějž je registrace vystavena (§ 16 odst. 6). V případě, že budete reklamu vyvěšovat jako právnická osoba, uvádí se namísto jména a příjmení název právnické osoby. Podobu tohoto označení zákon nijak neurčuje, ale z povahy jeho účelu vyplývá, že by mělo být viditelné a čitelné přinejmenším z obdobné vzdálenosti jako text na transparentu.
Poté, co budete jako třetí osoba zaregistrováni, jste povinni si v bance zřídit veřejně přístupný volební účet. A to i přesto, že chcete jen vyvěsit volební reklamu na vaši nemovitost – zákon tuto povinnost ukládá všem registrovaným třetím osobám (§ 16e, odst. 6). Až tak učiníte, znovu se obrátíte na náš úřad a prostřednictvím formuláře, který naleznete na stránkách https://udhpsh.cz/, nám budete muset sdělit
a) že jste si volební účet zřídili,
b) adresu internetových stránek, na kterých je volební účet přístupný,
c) adresu internetových stránek, na kterých budou zveřejňovány informace o financování volební kampaně.

Pokud jde o zmíněný bod c), zákon v § 16e odst. 7 říká, že financování volební kampaně zahrnuje „veškeré výdaje registrované třetí osoby vynaložené na volební kampaň“. Nemusí přitom jít jen o peněžní výdaje. Započítávají se i „jiná plnění ocenitelná v penězích“ (ve vašem případě tedy hodnota reklamního prostoru, který propagaci dané strany na své nemovitosti věnujete). To je ale ve Vašem případě spíše formalita – pokud chcete jen vyvěsit reklamu na vlastní nemovitost, zcela jistě nepřesáhnete limit, který je pro hodnotu kampaně třetích osob stanoven, tedy 1,8 milionu Kč. Přesto si musíte hodnotu Vámi uskutečněné volební kampaně ocenit a na zmíněné internetové stránce tuto hodnotu uvést jako bezúplatné plnění. V případě, že s Vaší kampaní budou spojeny i nějaké peněžní výdaje, musíte je hradit výhradně z volebního účtu. Peníze si na něj smíte vložit výhradně převodem z jiného bankovního účtu.
O použití prostředků na volební kampaň (peněžních i bezúplatných), si musíte vést evidenci (§ 16e, odst. 10). Její podobu zákon neupřesňuje, může jít v podstatě o Vámi psané poznámky. Je však nutné, abyste v této evidenci rozlišili (a) výdaje na předvolební průzkumy, (b) výdaje na úhradu inzerce v tisku, (c) výdaje na úhradu venkovní reklamy, (d) jiné výdaje. Ve Vašem případě budete pravděpodobně evidovat pouze bezúplatné plněné za venkovní reklamu, ostatní položky budou zřejmě nulové. Tento přehled jste povinni do 10 dní po skončení volební kampaně (tzn. po oficiálním vyhlášení výsledků voleb), zveřejnit na vaší internetové stránce s informacemi o financování volební kampaně. Viset zde bude muset nejméně 3 měsíce. Evidenci spolu s výpisy z volebního účtu si nadto musíte po dobu alespoň 5 let uchovat a v případě, že Vás náš úřad vyzve k jejich předložení, jste povinni je poskytnout.


2. Chci v kampani podpořit politickou stranu s JEJÍM VĚDOMÍM. Co musím udělat?
V tomto případě není třeba se u našeho úřadu registrovat. Povinnost registrovat se jako třetí osoba za účelem vedení volební kampaně platí jen pro ty fyzické či právnické osoby, které hodlají kampaň vést bez vědomí kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice (§ 16 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., v platném znění). S vámi vedenou kampaní tedy musí dané politická strana, hnutí či kandidát prokazatelně souhlasit. Nadto je třeba, abyste s daným kandidujícím subjektem rozsah kampaně přesně dohodl(a), protože této straně či hnutí v důsledku vámi vedené kampaně vzniká povinnost započíst hodnotu vaší kampaně do celkového limitu nákladů na kampaň. § 16c odst. 3 zákona uvádí, že bylo-li plnění, které je součástí volební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona upravujícího oceňování majetku státu. Platí tedy, že i pokud reálně žádné peněžní prostředky na vaši kampaň nebudete vynakládat (například vyvěsíte stranický transparent na vaši nemovitost), může se jednat o bezúplatné plnění, jehož hodnota se do limitu nákladů na kampaň také počítá a strana jej musí vykázat ve své zprávě o financování kampaně. Prostředky volební kampaně, které použijete (transparenty, plakáty a podobně), musejí být označeny informací o jejich zadavateli a zpracovateli.
Volební propagace a agitace musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. Co se těmito pojmy rozumí?


3. Chci v kampani agitovat v neprospěch politické strany. Co musím udělat?
V případě, že hodláte vést negativní kampaň „na vlastní pěst“, tedy bez vědomí některé kandidující politické strany, hnutí nebo jejich kandidáta, platí pro vás stejná pravidla jako pro osoby, které chtějí některou stranu bez jejího vědomí podpořit. Pokyny pro tento případ naleznete zde. Pokud povedete negativní kampaň s vědomím kandidující strany, hnutí či kandidáta (tedy v neprospěch jejich volebního soupeře), platí pro vás stejná pravidla jako pro osoby, které chtějí stranu podpořit s jejím vědomím (viz zde).


4. Může být registrovanou třetí osobou politická strana, která nekandiduje ve volbách?
Zákon o volbách do Parlamentu ČR (č. 247/1995 Sb., v platném znění), nijak nebrání tomu, aby politická strana nebo hnutí, které se voleb neúčastní, působily jako registrovaná třetí osoba. Musí ale být splněny podmínky uvedené v 16e odst. 2 zákona, tzn. strana například nemůže na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťovat obsah, vydání a veřejné šíření periodického tisku. Registrovanou třetí osobou také nemůže být politický institut takové strany.


5. Chci soukromě publikovat příspěvky na sociálních sítích, v diskusích atp. Musím se registrovat?
Zákon o volbách do Parlamentu ČR (č. 247/1995 Sb., v platném znění) označuje v §16 odst. 1 za volební kampaň “jakoukoliv propagaci kandidující politické strany (…), zejména veřejné oznámení určené na jejich podporu anebo sloužící v jejich prospěch (…), za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiné kandidující politické strany (…)”. Psaní příspěvků na sociálních sítích, pokud půjde o váš osobní (soukromý, nekomerční) profil, nebudete za zveřejňování příspěvků pobírat odměnu a pokud nebudete své příspěvky propagovat pomocí reklamních instrumentů sociálních sítí, není činnost, za kterou se obvykle poskytuje úplata, proto se nejedná o volební kampaň ve smyslu zákona. Registrace Vás jako třetí osoby u našeho úřadu tak není nutná. Obdobně se přistupuje k publikování příspěvků na diskusních fórech.


6. Volební propagace a agitace musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. Co se těmito pojmy rozumí?
Zadavatelem je ten, kdo si daný prostředek volební kampaně objednal, typicky tedy kandidující politická strana / hnutí nebo registrovaná třetí osoba. Zpracovatel je pak ten, u koho zadavatel prostředek volební kampaně objednal a kdo kampaň vytvořil a její náklady zadavateli vyfakturoval – typicky PR a reklamní agentura či společnost zajišťující volební poradenství a realizaci kampaně. Zpracovatelem je tedy autor podoby daného prostředku kampaně (billboardu, webu, plakátu, spotu, letáku a podobně). Za zpracovatele se nepovažuje vlastník nástroje, kterým je prostředek kampaně šířen – zpracovatelem tedy není tiskárna, majitel billboardu či ten, kdo billboard vylepil, a podobně. Z prostředku kampaně musí být zřejmé, kdo je jeho objednatelem a kdo zpracovatelem. Nestačí tedy uvést jen například název strany. Je nutné uvést: „Objednatel: (strana XY), Zhotovitel: (společnost XY)“. Informací o zadavateli a zpracovateli musí být označeny všechny prostředky kampaně, tedy nejen velkoplošná zařízení, ale také komunikační média (s výjimkou drobných předmětů, u nichž je možnost implementace tohoto pravidla pochybná – příklady takových předmětů viz otázka č. 18). Vysvětlení pojmu komunikační médium viz otázka č. 13. K označování příspěvků na sociálních sítích viz otázka č. 25).


7. Může kandidát rozdávat v době kampaně peníze skrze nadační fond a obejít tak limit nákladů?

Dotaz: Kandidát politického hnutí se rozhodl rozdat jistou finanční částku příjemcům dle vlastního výběru. Část peněz rozdal před oficiálním zahájením kampaně, zbylou část převedl po zahájení kampaně na nadaci, která hodlá tyto prostředky dále rozdávat i v průběhu kampaně. Lze takto postupovat, aniž by se touto cestou rozdané příspěvky započítaly do limitu nákladů na volební kampaň politického hnutí?

Odpověď: Soukromé finanční prostředky, které kandidát rozdal před oficiálním vyhlášením kampaně, nejsou předmětem dohledové činnosti našeho úřadu. Avšak činnost nadace v době volební kampaně, která by odpovídala § 16 (zejména odst. 1 a odst. 6) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění, může být předmětem dohledové činnosti úřadu.


8. Obvodní buňka strany organizuje dětský den. Spadá to do volební kampaně?

Dotaz: Místní buňka naší politické strany hodlá uspořádat dětský den. Akce nemá charakter politické propagace, žádný kandidát zde nebude vystupovat či agitovat a politická strana zde nebude nijak prezentována. Je přesto třeba tuto akci, která časově spadá do doby volební kampaně, považovat za volební propagaci?

Odpověď: Jakoukoliv akci, kterou uskuteční kandidující strana či hnutí v době volební kampaně a bude sloužit k propagaci, je nutné chápat v souladu s ust. § 16 odst. 1 zákona 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, v platném znění, tedy jako volební kampaň. Pouze v případě, že v souvislosti s pořádáním akce skutečně žádná propagace neproběhne, nebude akce vnímána jako volební kampaň a nebude podléhat tomuto zákonu. Velmi tedy záleží mimo jiné i na tom, jak je akce propagována a prezentována a jak se akce odehraje. Pokud by například na propagačním letáku nebo bylo uvedeno logo strany, nebo by logo strany bylo viditelně umístěno v místě pořádání akce, je to propagace subjektu v době předvolební kampaně. Skutečnost, že akci pořádá místní buňka strany, nehraje roli.

K tomuto tématu viz též stanovisko č. 32.


9. Lze na volební účet přijímat dary od podporovatelů? Na jaký účet mohou dárci posílat peníze?
Podporovatelé nemohou dary přímo posílat na volební účet kandidující strany. Své příspěvky musejí posílat na tzv. zvláštní účet, který jsou strany a hnutí povinny vést dle § 17a odst. 2 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění. Zákon nerozlišuje, zda se jedná o dary míněné jako příspěvek na volební kampaň, nebo o dary na běžnou činnost: všechny dary, tedy i ty, které budou použity na volby, musejí být poukázány na zvláštní, nikoliv volební účet strany či hnutí. Na volební účet si kandidující strany mohou darované prostředky přeposílat ze zvláštního účtu dle potřeby, aby mohly krýt výdaje na kampaň. Finance z darů je možné přeposílat jednou částkou jako hromadný převod ze zvláštního účtu. K tomu je však třeba paralelně vést zvláštní evidenci darů, které byly na kampaň využity, dle § 16b odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, v platném znění. Volební účet tedy není určen pro příjem darů – slouží pouze pro účely hrazení nákladů volební kampaně.


10. Mohou představitelé kandidujících stran účinkovat v době kampaně jako herci ve filmech, seriálech a podobně?
Touto otázkou se náš úřad nezabývá, neboť spadá do kompetence Rady pro rozlasové a televizní vysílání.


11. Lze si pronajmout plochy na nemovitostech patřícím obcím, krajům a jejich společnostem? Smí se volební kampaní polepit vozy MHD či sloupy veřejného osvětlení?
Ano, obojí je možné. Volební zákon sice v § 16 odst. 4 říká, že k volební kampani nelze využívat komunikační média kraje nebo obce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcí. Dopravní podniky, které provozují MHD, jsou obvykle akciovými společnostmi ovládanými obcemi. Avšak jakkoliv je třeba pojem “komunikační médium” vykládat široce (viz otázka č. 13), platí, že zákon v daném případě rozlišuje mezi “komunikačním médiem” a “velkoplošným zařízením”. V § 16 odst. 4 se omezuje zákaz volební kampaně pouze na “komunikační média” obcí, krajů a jimi ovládaných společností. V souvislosti tímto ustanovením se komunikačním médiem míní typicky sdělovací prostředky obcí a krajů (radniční noviny, krajské zpravodaje, obecní rozhlasy, videožurnály, internetové televize a podobně). Žádné z těchto či obdobných komunikačních médií nemůže být v době volební kampaně použito k propagaci kandidujících politických subjektů a jejich kandidátů, a to ani v případě, že by se jednalo o placenou inzerci. (K otázce prezentování představitelů samospráv v komunikačních médiích v době kampaně viz též otázka č. 15.)

Velkoplošná zařízení jsou však v souvislosti s § 16 odst. 4 volebního zákona z komunikačních médií vyjmuta. Tento výklad podporuje i důvodová zpráva k zákonu. Proto je možné na vozy MHD, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení a podobná velkoplošná zařízení volební agitaci umisťovat. Obce, kraje a jimi ovládané osoby však nemohou velkoplošná zařízení poskytovat pro umístění prostředků kampaně bezúplatně, respektive politické strany by nemohly takové bezúplatné sdělení přijmout, neboť jim to zakazuje § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Velkoplošná zařízení obcí, krajů a jimi ovládaných osob je možné poskytnout k volební kampani pouze za úplatu, a to minimálně za cenu obvyklou, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění (dar) samospráv vůči politickým stranám. Cena obvyklá však nemusí být automaticky ve všech případech cenou tržní či komerční. Při stanovování ceny obvyklé lze vycházet z předchozí praxe kraje nebo obce týkající se voleb do Parlamentu České republiky.

S tímto tématem souvisí také otázka využívání obecního rozhlasu. Stanovisko k ní viz bod 17 zde.


12. Lze před registrací kandidátních listin hovořit o kandidátech a kandidujících stranách, potažmo o aktérech kampaně?

Otázka: Volební zákon operuje v § 16 a následných ustanoveních s pojmy “kandidující politické strany” a “jejich kandidáti”, stanovuje jim některé povinnosti a nahlíží na ně jako na aktéry volební kampaně. Volební kampaň je přitom vyhlášena rozhodnutím prezidenta republiky a to v letošním roce nabylo účninnosti 2. května. Podle § 31 se však kandidátní listiny podávají nejpozději do 66 dní před konáním voleb příslušnému krajskému úřadu a tento termín připadá na 15. srpna. Lze tedy vůbec před registrací kandidátních listin hovořit o kandidátech, kandidujících stranách, potažmo volební kampani?

Odpověď: Výklad, že o kandidujících stranách a kandidátech lze hovořit teprve po registraci kandidátních listin, je dle našeho názoru nesprávný. Kandidátní listiny jsou podávány a registrovány u různých kandidujících subjektů v různých časech (na jednotlivých krajských úřadech), nikoliv jednotně. Vznikla by tak absurdní situace, kdy by účastníci volební kampaně neměli stejnou startovací čáru. Výklad, že by se politická strana, která kandidovat hodlá, ale ještě nepodala kandidátní listinu, resp. její listina ještě nebyla registrována, musela dočasně registrovat jako třetí osoba ve smyslu § 16 odst. 2 a § 16e ZVP, je též absurdní a navíc rozporný s § 16a odst. 1 ZVP. Definice volební kampaně je vázána především na časové hledisko: § 16 odst. 3 označuje za počátek regulované kampaně den vyhlášení voleb. Toto řešení se jeví jako jediné objektivizovatelné: jde o start kampaně pro všechny kandidující subjekty zároveň. Konkurující výklad by též u stávajících voleb znamenal výrazné zkrácení regulované kampaně z téměř šesti měsíců na měsíce cca dva, případně ještě méně.

Regulace kampaně se tedy vztahuje na kandidující subjekty již dnem vyhlášení voleb, nikoliv až jejich faktickou registrací. Obdobná konstrukce je užita také v § 16a ZVP, podle něhož už po pěti dnech od vyhlášení voleb vznikají kandidujícím subjektům povinnosti – například oznámit zřízení volebního účtu apod. To vše v době, kdy ještě nemohlo dojít k registraci kandidátní listiny (přesto § 16a hovoří o kandidující politické straně, politickém hnutí, koalici nebo nezávislém kandidátovi).

Celkově tak je třeba rozlišovat mezi „kandidátem“ a „registrovaným kandidátem“. Zastáváme stanovisko, že pravidla pro vedení kampaně se vztahují právě již toliko na „kandidáta“. Oznámení kandidatury a související vstup do kampaně nejsou přitom právně uchopitelné pojmy. Vstup do kampaně probíhá faktickým jednáním, vstupem na veřejné kolbiště a mnohdy řadu měsíců před podáním kandidátní listiny. Právně uchopitelným vstupem do (již regulované části) kampaně pak je nesporně zřízení volebního účtu (a dalších náležitostí), resp. registrace třetí osoby.


13. Co všechno spadá pod sousloví “komunikační médium?
Sousloví „komunikační médium“ je třeba vykládat široce; ostatně i předmětný výraz je sám o sobě velmi obecně formulován: médiem se v běžném jazyce rozumí jakýkoliv zprostředkující článek, adjektivum komunikační znamená „sloužící ke spojení, resp. dorozumění“. Komunikačním médiem tak je třeba rozumět takřka cokoliv, co zprostředkuje propagaci mezi subjektem realizujícím kampaň a (potenciálním) voličem. Specifickou výjimku z tohoto širokého výkladu představují komunikační média obcí, krajů a právnických osob ovládaných obcemi a kraji. K tomu viz otázka č. 11.

Účelem volebního zákona v aktuálním znění je regulovat volební komunikaci mezi kandidujícími subjekty a adresáty kampaně jako celek, a to co se týče všech jejích hmotných (případně elektronických či audiovizuálních) výstupů. Ostatně pokud by zákon vynechal některé typy komunikace, velmi by tím narušil svůj celkový účel: umožnil by jakýsi neregulovaný prostor pro kampaň, který by se stal hojně využívaným právě těmi subjekty, které by měly v úmyslu se pravidlům zákona vyhnout. Krom toho by se výklad zákona mimořádně ztížil tím, že by bylo nejprve třeba složitě definovat, která kampaň (tj. jakými prostředky vedená) je regulovaná a která nikoliv.

Pro úplnost je třeba upozornit na to, že výraz „komunikační médium“ je mimo kontext volební kampaně užit také v § 1 odst. 3 zákona o regulaci reklamy. Pojem „komunikační médium“ použitý v zákoně o volbách do Parlamentu ČR je však autonomním pojmem užívaným v tomto přepise, který je třeba vykládat optikou tohoto zákona a podle jeho smyslu a účelu. Zákon o volbách do Parlamentu ČR ostatně ani nijak na zákon o regulaci reklamy neodkazuje a nečiní tak ani důvodová zpráva. Zákon o regulaci reklamy proto není v tomto ohledu relevantní a jeho definice „komunikačního média“ se pro účely volební kampaně neužije.


14. Má ten, kdo volební kampaň šíří (majitel reklamních ploch, distributor letáku a podobně) povinnost kontrolovat označení kampaně dle zákona a může se dopustit deliktu, pokud tak neučiní?

Nikoliv, nejde o povinnost toho, kdo pro volební kampaň poskytuje své reklamní plochy nebo zajišťuje distribuci letáků. Přesto doporučujeme osobám, které poskytují reklamní plochy k umístění volební kampaně, distribuují letáky a podobně, aby zadavatele, případně zhotovitele, o jejich zákonné povinnosti informovaly.

Volební zákon v § 16 odst. 6 stanovuje povinnost označit propagaci nebo volební agitaci šířenou prostřednictvím komunikačních médií informací o jejich zadavateli a zpracovateli (stanovisko úřadu k pojmu zadavatel a zpracovatel zde, stanovisko k sousloví komunikační médium zde). Kandidující politické strany a hnutí a jejich koalice jsou povinny označit jimi využité prostředky volební kampaně svým názvem nebo zkratkou. Registrované třetí osoby musí prostředky kampaně označit názvem, zkratkou nebo jménem a příjmením a evidenčním číslem přiděleným úřadem. V § 16g a § 16h pak definuje přestupky „fyzických osob“, respektive správní delikty „právnických a podnikajících fyzických osob“ spojené s nesplněním těchto povinností. Jakkoliv „fyzické osoby“ a „právnické a podnikající fyzické osoby“ nejsou v těchto dvou paragrafech blíže specifikovány, v § 16 odst. 6 se hovoří výslovně pouze o kandidujících politických stranách a hnutích a jejich koalicích a o registrovaných třetích osobách. Z toho lze dovodit, že přestupek, respektive správní delikt v souvislosti s nesplněním povinnosti označit dle zákona prostředky volební kampaně, mohou pouze kandující subjekty a třetí osoby.


15. Jakým způsobem se mohou zastupitelé a radní měst a krajů ze stran, které kandidují ve volbách, prezentovat v komunikačních médiích obcí a krajů, aniž by porušili volební zákon?

Volební zákon v § 16 odst. 4 zakazuje využívat k volební kampani komunikační média kraje nebo obce nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcí. Pojem komunikační médium ve specifické souvislosti s tímto ustanovením jsme vyložili zde. Volební kampaní se přitom dle odst. 1 téhož paragrafu rozumí jakákoliv propagace kandidující politické strany, hnutí nebo koalice a jejich kandidáta.

Je přirozené, že i v době volební kampaně budou samosprávy prostřednictvím svých komunikačních médií informovat o své činnosti, tedy zejména členů zastupitelstev, rad a starostů, primátorů či hejtmanů, a to i v situaci, kdy tito představitelé samospráv současně reprezentují kandidující politický subjekt či jsou sami kandidáty některého subjektu. Aby jejich propagací v komunikačním médiu obce, kraje nebo jimi ovládaných osob nebyly naplněny znaky volební kampaně, musí se textové i vizuální zpracování příspěvků omezit výhradně na identifikaci příslušného komunálního a krajského představitele a sdělení o jeho činnosti v rámci výkonu příslušné funkce. Texty či audiovizuální příspěvky by se měly věcně vztahovat k aktuálně řešené problematice samosprávy, nikoliv k obecným politickým názorům představitelů samospráv. Vizitky představitelů samospráv, včetně podpisů pod články či audiovizuálními příspěvky, by měly obsahovat výhradně jméno, funkci, případně politickou příslušnost představitele. Umístění loga politické strany u jména komunálního či krajského představitele (nebo i na jiných místech komunikačního média) lze považovat za propagaci kandidujícího politického subjektu, čímž by byl naplněn význam pojmu volební kampaň.


16. Jaký formát má přesně mít odkaz na transparentní volební účet a odkaz na financování volební kampaně (§ 16d odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů)?

V případě transparentního volebního účtu jde o jeden internetový odkaz, po jehož rozkliknuti se uživateli ihned zobrazí náhled transparentního volebního/zvláštního účtu strany. Nejde tedy pouze o obecný odkaz na doménu či internetovou stránku strany či hnutí, na které je odkaz na transparentní účet uveden (byť současně odkaz na tento účet na internetové stránce strany či hnutí musí být zveřejněn).

V případě odkazu na financování volební kampaně jde pak o odkaz, který uživatele přesměruje na konkrétní úroveň internetové stránky strany či hnutí, která obsahuje průběžné doplňované informace o všech nepeněžních plněních ocenitelných v penězích, které byly uplatněny ve volební kampani kandidujícího subjektu, případně třetí osoby. Údaje o těchto plněních se dle zákona evidují s uvedením přehledu o původu těchto plnění, včetně uvedení jména, příjmení, data narození a obce, v níž má fyzická osoba, která tato plnění poskytla, trvalý pobyt, nebo, jde-li o právnickou osobu, s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla osoby, bylo-li přiděleno. Opět, nejde tedy pouze o obecný odkaz na doménu či stránku strany nebo hnutí, kde jsou např. pouze uvedeny odkazy na transparentní účty, ale o stránku, která bez dalšího hledání uživateli poskytuje dané konkrétní informace.


17. Může se v obci místním rozhlasem oznámit konání volebního mítinku politické strany, setkání s některým kandidátem a podobně?
Ne, obecní rozhlasy nemohou být pro tento účel používány. Obdobnou otázkou jsme se jako úřad zabývali výše v bodu č. 11 (odkaz zde). Volební zákon v § 16 odst. 4 říká, že k volební kampani nelze využívat komunikační média kraje nebo obce (nebo právnické osoby, která je ovládaná krajem nebo obcí). V souvislosti tímto ustanovením se komunikačním médiem, jak vyplývá mj. i z důvodové zprávy k zákonu, míní typicky sdělovací prostředky obcí a krajů (radniční noviny, krajské zpravodaje a podobně). Volební reklama může být umístěna pouze na velkoplošných zařízeních kraje či obce. Obecní rozhlas je však komunikačním médiem ve smyslu sdělovacího prostředku, nikoliv velkoplošným zařízením. Proto nemůže být k volebním sdělením, byť jen v podobě komerčního oznámení o konání mítinku, používán.


18. Je třeba započíst do nákladů kampaně (jako bezúplatné plnění) nošení drobných propagačních materiálů sympatizanty strany nebo polep na vlastním automobilu sympatizanta?
Ne, není. Jedná se o podobnou situaci, jakou jsme řešili v otázce č. 5 (odkaz zde). Prezentace drobných propagačních předmětů na vlastním těle či oděvu (typicky odznáčky, „placky“, potištěné pokrývky hlavy, šály, šátky, trička, případně propisky a podobně) nejsou formami sdělení, za které se obvykle poskytuje úplata. Není tedy třeba ani registrace jako třetí osoby, ani dohody s příslušnou kandidující stranou kvůli započtení hodnoty této prezentace do limitu nákladů. Totéž platí o jednotlivé nálepce na vlastním automobilu sympatizanta (či v případě negativní kampaně naopak odpůrce strany), za podmínky, že polep zabere jen drobnou plochu. Za drobný rozměr budeme jako úřad považovat plochu odpovídající formátu A4 (cca 620 cm2). Pro úplnost dodáváme, že zcela odlišnou situací je komerční nošení propagačních převleků (kostýmů) na veřejných prostranstvích (obvykle spojené například s rozdáváním letáků) či vícenásobný polep vozidla materiály, které by samy o sobě byly drobné, ale jejich celková plocha by významně přesáhla formát A4. V těchto případech by nepochybně již šlo o kampaň, jejíž hodnotu by bylo nutné do limitu nákladů započítat.


19. Kandidující politická strana v průběhu kampaně zjistila, že část vynaložených nákladů nijak nevyužije (například se rozhodne předělat již zpracované vizuály, prostředky kampaně atp.). Musí přesto tato plnění započítat do limitu nákladů?
Pokud plnění (typicky v rámci smluvního vztahu se zhotovitelem kampaně) proběhlo v době po oficiálním startu kampaně (tedy po vyhlášení voleb ve Sbírce zákonů), musí se započítat do nákladů kampaně bez ohledu na to, že se předmět toho plnění v kampani nijak nevyužije. Ostatně od vyhlášení voleb musí být všechny náklady kampaně bez výjimky hrazeny z volebního účtu. Plnění, která proběhla před oficiálním startem kampaně a kandidující strana se rozhodla je v kampani nijak nepoužít, není třeba do limitu nákladů počítat.


20. Představují služby poradců, marketérů, expertů na PR a sociální sítě atp. náklady kampaně?

Volební zákon v § 16, § 16b a § 16c říká, že volební kampaní se rozumí jakákoliv propagace kandidujícího politického subjektu a jeho kandidáta, za kterou se platí, že financování volební kampaně zahrnuje veškeré výdaje na volební kampaň ocenitelné v penězích a že k úhradě těchto výdajů lze použít pouze peněžní prostředky uložené na volebním účtu. Využívání služeb poradců, marketérů, expertů na PR a sociální sítě a podobně, které slouží k propagaci daného kandidujícího subjektu či jeho kandidátů, lze považovat za integrální součást volební kampaně. Nespatřujeme tedy žádný zákonný důvod, který by nás opravňoval k vyjmutí těchto nákladů stran z nákladů kampaně. Využívání služeb externích poradců však není vždy tímtéž jako využití stálých zaměstnanců či osob v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i nevolební agendu, v průběhu volební kampaně.

V případě, že jde o služby, které strana pořizuje externě (na zakázku od firem, podnikajících fyzických osob či formou dohody o provedení práce, smlouvy o dílo atp.), s výjimkou stálé pozice tiskového mluvčího, jsou tyto služby nákladem kampaně jako každá jiná nakoupená služba či zboží. Nehraje přitom roli, zda strana tuto zakázku zadala před zahájením kampaně, po zahájení kampaně či zda jde dokonce o trvalou spolupráci. Strana takovému zhotoviteli zadává (byť periodicky) zakázku na činnosti spojené s její propagací a zhotovitel straně za tyto konkrétní služby vystavuje faktury (případně inkasuje odměnu ze smluvního vztahu). Tyto výdaje musí strana zaúčtovat na vrub nákladů kampaně a hradit je z volebního účtu. V případě souběhu více kampaní (například sněmovní a prezidentské) musí být služby zhotovitele fakturovány a evidovány odděleně pro každou z běžících kampaní, tak aby nedocházelo ke zkreslení nákladů na některou kampaň.

V případě, že strana trvale zaměstnává pracovníka, jehož pracovní náplní je výhradně zajišťování politického marketingu, působení na sociálních sítích a podobně, nahlíží se na mzdové náklady tohoto zaměstnance stejně jako u externího nákupu služeb, tzn. v době volební kampaně jsou výdaje spojené s tímto zaměstnancem nákladem kampaně. Pokud jsou k práci na kampani využiti stálí zaměstnanci strany či osoby v obdobném postavení, jejichž pracovní náplň zahrnuje i jinou agendu než propagaci strany (spadají sem typicky i tiskoví mluvčí), považujeme za náklad kampaně situaci, kdy tomuto zaměstnanci budou za práci na kampani nad rámec obvyklé pracovní náplně vypláceny odměny, nebo dojde z důvodu vyššího pracovního nasazení ke zvýšení pracovního úvazku spojeného se zvýšením mzdy. Rozdíl oproti běžné mzdě takového zaměstnance je považován za náklad kampaně a měl by být zaúčtován obdobně, jako jsme uvedli výše. V případě, že zaměstnanec strany se na kampani podílí nad rámec svých běžných pracovních povinností bez nároku na odměnu, nahlíží se na něj jako na dobrovolníka (stanovisko k využití dobrovolníků viz otázka 21). V této souvislosti považujeme za vhodné upozornit, že náš úřad vykonává dohled nad hospodařením stran soustavně, tedy i v době mimo volební kampaně, a že v rámci takovýchto kontrol bude úřad zajímat mimo jiné otázka, zda nákup služeb marketérů, poradců a podobně nebyl skryt za dočasné přijetí osoby zhotovitele do pracovního poměru.


21. Jak se má v nákladech kampaně zohlednit práce dobrovolníků? (aktualizace 3. 10. 2017)
Dobrovolníci se na kampaních stran podílejí bez nároku na odměnu, avšak svojí prací mohou kandidujícímu subjektu poskytnout bezúplatné plnění. Zohlednění v nákladech kampaně je tedy odvislé od „ceny obvyklé“ takové práce. Ta závisí na tom, v jakém vztahu je dobrovolník ke straně, které s kampaní pomáhá, a k jejím kandidátům. Členy strany, kandidáty v daných volbách (nemusí jít nutně o členy strany) a jejich rodinné příslušníky považujeme za dobrovolníky, kteří se na kampani podílejí v principu zdarma, cena obvyklá je tedy u těchto dobrovolníků nulová a strana získává bezúplatné plnění s nulovou hodnotou (je třeba jej takto uvést ve zprávě o financování kampaně). Ostatní dobrovolníci jsou považováni za svého druhu brigádníky a byť za svoji práci nedostanou odměnu, kandidující subjekty mají jejich práci evidovat jako bezúplatné plnění s nenulovou hodnotou (vykáže se obvyklá cena dané práce).


22. Je příspěvek na volební náklady výdajem volební kampaně a započítává se do limitu kampaně?
Není a tedy nezapočítává. Volební zákon v § 31 odst. 4 sice podmiňuje registraci kandidátní listiny uhrazením příspěvku ve výši 19 tis. Kč v každém kraji, v němž subjekt podává listinu. Jde však fakticky o administrativní poplatek a nikoliv o náklad, který by souvisel s kampaní, jak ji definuje § 16 odst. 1 volebního zákona.


23. Mají kandidující strany povinnost volební účet po volbách zrušit a pro další volby založit nový, nebo mohou účet používat opakovaně?
Volební zákon neukládá kandidujícím stranám povinnost volební účet zrušit. V § 16a odst. 7 pouze stanovuje podmínky, po jejichž splnění je zrušení účtu možné. Strany si tedy mohou účet ponechat. Není však možné tento účet opakovaně použít v dalších volbách, a to ani ve volbách stejného typu (například sněmovních). § 16a odst. 1 totiž stanovuje každému kandidujícímu subjektu povinnost si do 5 dnů od vyhlášení voleb účet zřídit, z čehož lze odvodit pravidlo „nové volby, nový účet“.


24. Jestliže se dobrovolnická práce člena strany, kandidáta a jejich rodinných příslušníků nezapočítává do nákladů kampaně, platí to i o využití nemovitostí ve vlastnictví takových dobrovolníků k umístění volební reklamy?
Ne, neplatí. Dobrovolnickou prací se rozumí lidská práce související s přípravou a realizací kampaně, nikoliv poskytnutí vlastního movitého či nemovitého majetku pro účely kampaně. V případě, že člen strany, kandidát či jejich rodinní příslušníci poskytnou například svoji nemovitost k umístění volební reklamy, řídí se stejnými pravidly jako ostatní sympatizanti strany – k tomu viz otázka č. 2.


25. Musí být údaje o zadavateli a zpracovateli uvedeny u příspěvků politické strany na Facebooku a dalších sociálních sítích? Jak je to s označováním videí na portálu YouTube?

Textové příspěvky („posty“) na sociálních sítích není třeba doplňovat informací o zadavateli a zpracovateli (výklad pojmů viz otázka č. 6), audiovizuální prvky (fotografie, videa, případně audionahrávky) informaci o zadavateli a zpracovateli obsahovat mají.

Podstatou sociálních sítí je vedle prezentace toho, komu daný profil patří nebo kdo jej spravuje (v tomto případě kandidujícího subjektu – ať už jednotlivce, politické strany a hnutí, či registrované třetí osoby) také možnost sdílení publikovaného obsahu („postů“) dalšími uživateli. Každý „post“ převzatý jiným uživatelem sítě (tedy viditelný na jeho profilu, timeline, zdi a podobně) však obsahuje informaci o tom, odkud byl převzat. Je tedy možné se proklikem dostat na profil dané strany, kandidáta či registrované třetí osoby atp. U textových sdělení tedy není třeba, aby ke každému postu byla připojena informace o zadavateli a zpracovateli – je však nutné její uvedení na hlavní stránce profilu daného subjektu provozujícího kampaň. Poněkud jiná situace je však u obrázků, fotografií, videí a audio nahrávek – ty lze vkládat do jiných internetových stránek či stáhnout a dál šířit jinými způsoby. Proto by všechny grafické a audiovizuální prostředky volební kampaně měly mít v sobě zakomponovánu informaci o zadavateli a zpracovateli (povinným údajem je také zkratka či název strany, respektive identifikace třetí osoby). V případě videí nehraje roli, zda jsou zveřejňována na sociální síti nebo prostřednictvím portálu YouTube. Na začátku nebo na konci videa se formou titulku musejí povinné informace uvést. V případě audio nahrávek musí být tyto informace sděleny ústně. (Jsme si vědomi toho, že i textové příspěvky lze zkopírovat a publikovat mimo prostředí sociálních sítí, v tomto případě by však uvádění zadavatele a zpracovatele bylo poněkud redundantní, neboť není v možnostech kandidujících subjektů či kohokoliv jiného ovlivnit, aby takový šiřitel spolu s textem zkopíroval i zákonem požadovanou informaci).


26. Jak naložit s výdaji na kampaň volební koalice, byla-li koaliční dohoda vypovězena a strany či hnutí pokračují v kampani samostatně?
Finanční poměry mezi stranami volební koalice řeší legislativa jen v souvislosti s distribucí stálého příspěvku mezi subjekty koalice, které se pro jeho výplatu kvalifikovaly. Zákon č. 424/1991 Sb., o politických stranách, v platném znění, v § 20 odst. 8 uvádí, že „pro zjištění nároku na stálý příspěvek a stanovení jeho výše u strany a hnutí, které jsou členy koalice, je rozhodující dohoda o podílu členů koalice na volebním výsledku. Není-li taková dohoda uzavřena, (…) dělí se volební výsledek rovným dílem.“ Zastáváme názor, že toto pravidlo se má analogicky vztahovat i na rozdělení nákladů volební kampaně mezi kandidující subjekty. Pokud koaliční smlouva obsahuje ujednání o poměru, v jakém se jednotlivé strany koalice budou podílet na celkových nákladech kampaně, platí, že při vypovězení koaliční smlouvy se dosud vynaložené náklady na kampaň koalice započtou v daném poměru do limitu nákladů na kampaň jednotlivých „nástupnických“ stran. V případě, že koaliční smlouva takové ujednání neobsahuje, započtou se při rozpadu koalice dosud vynaložené náklady na kampaň koalice rovným dílem mezi jednotlivé subjekty.


27. Jakým způsobem se aplikuje limit nákladů na kampaň v případě, že strana či hnutí kandiduje „s podporou“ jiné strany nebo hnutí?

Kandidatura „s podporou“ není upravena legislativou. Jedná se o neformální vyjádření spolupráce dvou či více stran, z nichž pouze jedna registruje svým jménem kandidátní listinu. Na listině jsou vedle nominantů kandidující strany umístěni také zástupci podporujících subjektů.

Na rozdíl od volební koalice, která vstupuje do kampaně oznámením společného volebního účtu koalice našemu úřadu a bývá obvykle založena koaliční dohodou (srov. § 20 odst. 8 zákona č. 424/1991 Sb., v platném znění), je třeba na strany, které pouze deklarují vzájemnou podporu, nahlížet jako na samostatné subjekty. Straně, která vyjadřuje zájem podpořit kandidaturu jiného subjektu, nelze znemožnit založení vlastního volebního účtu a vedení samostatné kampaně. Každá z takových stran tedy disponuje limitem nákladů na kampaň ve výši 90 mil. Kč. Jestliže však takováto podporující strana nepodá v zákonem stanoveném termínu registraci vlastní kandidátní listiny v žádném volebním kraji a současně umístí své zástupce na listinu jiného subjektu, připočte náš úřad volební výdaje podporující strany k nákladům na kampaň subjektu, který takovou společnou kandidátní listinu registroval. Jinými slovy: při kandidatuře „s podporou“ bude náš úřad sčítat náklady na kampaň všech subjektů, které se podílely na volební kampani a následně umístily své zástupce na společnou kandidátní listinu. Nesmí přitom být překročen kumulovaný limit nákladů ve výši 90 mil. Kč.


28. Kde leží hranice mezi výkonem veřejné funkce a vedením kampaně dle zákona?

Lidé, kteří vykonávají veřejné funkce (a mezi nimi nejvýrazněji ústavní činitelé) se přirozeně pohybují ve veřejném prostoru, cestují po České republice i do zahraničí, setkávají se s jinými představiteli veřejné moci, ale i s občany. Pokud je činitel současně kandidátem ve volbách, je třeba takový způsob výkonu veřejné funkce sladit s pravidly kampaně, která stanovují volební zákony a rozhodnutí soudů.

Po novelizaci legislativy v roce 2016 obsahují všechny české volební zákony (s výjimkou komunálních voleb) časové i obsahové vymezení volební kampaně. V době od vyhlášení voleb do jejich ukončení se jakákoliv propagace kandidující strany, hnutí či kandidáta nebo volební agitace v jejich prospěch či neprospěch, zejména veřejné oznámení určené na jejich podporu anebo sloužící v jejich prospěch, včetně jakékoliv doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, považuje za volební kampaň.

Český právní řád používá různé termíny pro označení představitelů veřejné moci. V následujícím textu používáme označení „veřejný činitel“. Rozumíme jím jak ústavní činitele (uvedené v Ústavě ČR), tak všechny ostatní veřejné funkcionáře vymezené v § 2 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, v platném znění.

Je zřejmé, že veřejní činitelé, kteří kandidují ve volbách, se při výkonu svých funkcí zčásti ocitají v režimu volební kampaně. Proto může být v některých případech nutné pozměnit charakter veřejného vystupování. Je také třeba dbát na to, aby se náklady na tu část činnosti veřejných činitelů, která souvisí s kampaní, promítla v evidenci nákladů kampaně.

Máme-li posoudit charakter veřejného vystupování, je třeba nejprve vymezit, co se jím rozumí. Zastáváme stanovisko, že veřejné vystupování je prezentace názorů, postojů či stanovisek daného činitele, nebo politického subjektu, který zastupuje, před občany, kteří nereprezentují orgány veřejné moci nebo instituce zřizované orgány veřejné moci. Výjimkou z tohoto pravidla jsou oficiální projevy před veřejností, pronášené z titulu držitele veřejné funkce (typicky u příležitosti významných událostí, výročí, státních svátků a podobně).

Při veřejném vystupování v době volební kampaně musejí kandující veřejní činitelé dbát na to, aby v kampani nevystupovali z titulu své funkce. To přirozeně neznamená, že by nesměli při tomto vystupování svou funkci uvádět. Jak v této věci uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04, bylo by absurdní upřít veřejným činitelům a úředním osobám možnost angažovat se ve volební kampani. Za odlišující kritérium lze dle Ústavního soudu považovat použití prostředků, které jiný občan použít nemůže a které by dodávaly vystupování činitele punc oficiality. Použití takových prostředků ve volební kampani je nepřípustné. Výjimkou jsou samozřejmě případy, kdy veřejnému činiteli právní předpis použití takových prostředků ukládá. Jde typicky o povinné použití služebního vozidla s ochrannou službou, používání služebního (zabezpečeného) telefonu a podobně.

Pokud jde o náklady na realizaci takto definovaných veřejných vystoupení, je třeba, aby byly hrazeny z jiných než veřejných rozpočtů (viz citovaný nález Ústavního soudu). V případě, že náklady nehradí kandidát či kandidující subjekt ze svého volebního účtu, je třeba zaevidovat je v souladu s příslušným volebním zákonem jako bezúplatné plnění.

S tématem souvisí též stanovisko č. 32 a stanovisko 36..


29. Mohou obce poskytnout své plakátovací plochy k volební kampani? Za jakých podmínek? (aktualizace 6. 9. 2017)

Tuto problematiku jsme v širší perspektivě rozebrali ve stanovisku č. 11 – zde. Pro lepší přehlednost vyčleňujeme a rozvádíme část textu do zvláštního stanoviska. Upozorňujeme, že legislativa rozlišuje podmínky pro využití plakátovacích ploch v době do 16 dní před konáním voleb a v posledních 16 dnech kampaně.

Obce, kraje i jimi ovládané osoby mohou umožnit výlep volebních plakátů a jiné volební reklamy na všechna velkoplošná zařízení, která vlastní či spoluvlastní (plakátovací plochy, budovy obce, sloupy veřejného osvětlení, vozy MHD a podobně). Zákon o politických stranách (č. 424/1991 Sb.) ale stranám a hnutím zakazuje přijmout od obcí, krajů a jimi ovládaných osob dar či jiné bezúplatné plnění. Kandidující strany a hnutí, které chtějí například vylepit plakáty na obecní plakátovací plochu, tedy musejí dané obci za vylepení plakátů zaplatit. Musí přitom jít minimálně o „cenu obvyklou“, neboť cena nižší než obvyklá by již představovala bezúplatné plnění (dar) samosprávy vůči politické straně. Cena obvyklá však nemusí být automaticky ve všech případech cenou tržní či komerční. Při stanovování ceny obvyklé lze vycházet z předchozí praxe kraje nebo obce týkající se voleb do Parlamentu České republiky. Pokud v obci dosud bylo dosud praxí poskytování ploch bezplatně, je nyní třeba inkasovat alespoň symbolickou částku. Obec však není povinna nabízet výlepové plochy výhradně za poplatek. Pokud obec dosud poskytovala své plakátovací plochy zdarma, nemusí na této praxi nic měnit. Politické strany a hnutí by však neměly na takové plochy své plakáty zdarma vylepovat, protože by tím přijaly bezúplatné plnění, což jim zákon zakazuje.

Vzhledem k tomu, že strany jsou povinny ve svém účetnictví zaznamenat každý náklad volební kampaně, doporučujeme, aby o pronájmu plochy byla uzavřena alespoň jednoduchá dohoda či obdobná forma záznamu. Tento účel může plnit i příjmový doklad, v němž bude uvedena doba pronájmu, rozsah vyhrazené plochy a cena. Po ukončení doby pronájmu by plakáty měly být odstraněny.

Vyhrazení plakátovacích ploch pro volební kampaň není povinností obce. Je jen na obci, zda plochy poskytne, či ne. Pokud se rozhodne plochy poskytnout, je třeba pamatovat, že legislativa počítá s odlišným režimem v době do 16 dní před konáním voleb a v posledních 16 dnech kampaně (§ 16 odst. 4 volebního zákona). V době do 16 dní před konáním voleb nestanovuje zákon žádnou podmínku rovného přístupu k plochám obcí. Lze tedy uplatnit pravilo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Pokud se starosta rozhodne pro posledních 16 dní přede dnem voleb vyhradit zvlášť plochy ve smyslu § 16 odst. 4 volebního zákona (nové či v rámci již využívaných ploch), musí možnost jejich využívání odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů. V této době tedy musí být každé kandidující straně nebo hnutí, která o to projeví zájem, umožněno se na plakátovacích plochách prezentovat, a to za rovných podmínek, tedy například za stejnou cenu. V případě, že starosta nevyužije tohoto práva a plochu dle § 16 odst. 4 volebního zákona nevyhradí, může obec dále plochy pronajímat v obdobném režimu jako v době do 16 dní přede dnem voleb.

Viz též:
15. Jakým způsobem se mohou zastupitelé a radní měst a krajů ze stran, které kandidují ve volbách, prezentovat v komunikačních médiích obcí a krajů, aniž by porušili volební zákon?
17. Může se v obci místním rozhlasem oznámit konání volebního mítinku politické strany, setkání s některým kandidátem a podobně?


30. Může být kandidát strany či hnutí současně registrovanou třetí osobou pro téže volby?

Volební zákon v § 16 odst. 2 uvádí, že povinnost registrovat se jako třetí osoba má ten, kdo hodlá vést kampaň bez vědomí kandidující politické strany či hnutí. Kandidát strany či hnutí svým vystupováním v kampani reprezentuje subjekt, který jej na svoji listinu umístil. Proto principiálně platí, že se na případnou kandidátem individuálně vedenou kampaň nahlíží, jako by byla vedena s vědomím strany. Z tohoto důvodu by tedy kandidáti stran a hnutí neměli v kampani vystupovat jako registrované třetí osoby.

Současně však volební zákon v § 16e odst. 4 ukládá úřadu provést registraci každého žadatele, jehož žádost je úplná, a u nějž nenastal žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů pro odmítnutí žádosti (odst. 2 téhož paragrafu). Skutečnost, že žadatel je kandidátem některého subjektu ve stejných volbách, pro něž má být jako třetí osoba registrován, není ve zmíněném ustanovení uvedena jako důvod pro odmítnutí žádosti. Nadto legislativa neposkytuje úřadu žádný nástroj, jak ověřit, zda osoba, která o registraci žádá, není kandidátem některé strany či hnutí v daných volbách.

I přes výše zmíněný principiální postoj proto úřad rozhodne o registraci žadatele, který není uveden v § 16e odst. 2 volebního zákona a podal úplnou žádost, bez zkoumání, zda žadatel je kandidátem. Pokud však při následné kontrole financování kampaně vyjde najevo, že osoba uvedená v registru třetích osob pro dané volby byla kandidátem strany či hnutí, budou náklady na volební kampaň takové třetí osoby připočteny k volebním nákladům příslušného subjektu. Vzhledem k volebnímu systému pro volby do Poslanecké sněmovny PČR totiž nelze udělit hlas individuálnímu kandidátovi, ale pouze straně či hnutí jako celku (kandidátovi lze udělit pouze přednostní hlas).

Současně platí, že registrace kohokoliv jako třetí osoby nepředstavuje výjimku z § 18 odst. 2 zákona o politických stranách, podle nějž strany a hnutí nesmějí přijmout dar nebo jiné bezúplatné plnění od jedné a téže osoby, pokud by jejich úhrn překročil částku 3 miliony korun v kalendářním roce. Volební náklady registrované třetí osoby, která je kandidátem strany ve volbách, nepochybně představují formu daru či jiného bezúplatného plnění této straně, a zahrnují se tedy do zmíněného třímilionového limitu.

Doporučujeme proto kandidujícím stranám, hnutím či jejich koalicím průběžně sledovat, zda v registru třetích osob na webu úřadu nefiguruje i některý z jejich kandidátů.


31. Co se rozumí transparentním účtem?
Stanovisko k této otázce naleznete v sekci Hospodaření stran -> Dotaz a odpovědi nebo pomocí tohoto odkazu.


32. Osoba, která je kandidátem ve volbách, zaštítí z titulu své funkce událost, akci a podobně. Je to kampaň?

Tuto problematiku jsme v jiném ohledu rozebrali ve stanovisku č. 8 – zde. Pro lepší přehlednost vyčleňujeme a rozvádíme část textu do zvláštního stanoviska. S tématem souvisí také stanovisko 28 – zde.

Rozhodujícím kritériem pro posouzení udělených záštit je, zda událost či akce, jíž je v době volební kampaně záštita udělena, bude sloužit k propagaci kandidujícího politického subjektu nebo jeho kandidáta. V případě, že v souvislosti s událostí, akcí atp. neproběhne žádná propagace, není záštita vnímána jako volební kampaň ve smyslu zákona. Velmi tedy záleží mimo jiné i na tom, jak je akce propagována a prezentována a jak se akce odehraje. Pokud by například na propagačním letáku bylo u veřejného činitele, který záštitu uděluje, zobrazeno logo strany, nebo by se zaštiťující osoba prezentovala jako kandidát v nadcházejících volbách, šlo by o volební kampaň.


33. Podle volebního zákona mají kandidující subjekty poslat úřadu „veškeré účetnictví týkající se volební kampaně“. Jaké konkrétní údaje mají být zaslány?

Volební zákon skutečně v § 16d odst. 5 ukládá kandidujícím stranám, hnutím a koalicím povinnost zaslat našemu úřadu mimo jiné veškeré účetnictví týkající se volební kampaně, a to do 90 dní ode dne vyhlášení celkových výsledků voleb.

Je tedy třeba, aby kandidující subjekty uplatnily ve svém účetnictví takové postupy a nástroje, aby byly schopny jednoznačně určit veškeré účetní operace související s volbami. Nástroje, které jsou k tomu v rámci účetnictví k dispozici, jsou například vedení samostatných analytických účtů, vedení účetního deníku a podobně.

Úřad očekává, že od kandidujících subjektů obdrží zejména

  • účtový rozvrh (analytika),
  • účetní deník,
  • označení číselných řad dokladů,
  • prosté kopie všech prvotních dokladů s vyznačenou předkontací (faktury, výpisy z bankovních účtů, interní doklady včetně příloh),
  • přehled veškerých pohybů v členění dle jednotlivých účtů v účetnictví týkajících se výdajů na volební kampaň,
  • soupis veškerých dokladů, včetně částek v cenách obvyklých v Kč včetně DPH, týkajících se nákladů na volební kampaň v samostatném tabulkovém přehledu, přičemž součet těchto částek se rovná celkovým volebním nákladům.

Pokud je kandidující subjekt současně zadavatelem i zpracovatelem prostředků volební kampaně, doloží úřadu cenovou kalkulaci těchto nákladů, včetně předkontace, a zahrne je do celkových nákladů volební kampaně.

Upozorňujeme, že v případě nesplnění některé z povinností souvisejících se zveřejněním údajů o financování kampaně nebo jejich zasláním úřadu může úřad dle § 16h odst. 5 volebního zákona udělit pokutu v rozmezí 10.000,- Kč až 100.000,-Kč.


34. Do kdy je možné přijímat dary určené k úhradě nákladů volební kampaně?

Volební zákon nepřímo stanovuje termín, do nějž mohou kandidující strany a hnutí přijímat dary určené k úhradě nákladů kampaně. V § 16c odst. 4 totiž stranám a hnutím ukládá povinnost nejpozději 3 dny přede dnem voleb zveřejnit stanovené údaje o všech osobách, které ve prospěch kandidujícího subjektu uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění. Strany samy si tedy musejí stanovit termín pro přijímání darů na volby tak, aby stihly včas zveřejnit zákonem požadované údaje o všech přispěvatelích. To neznamená, že by strany nesměly přijímat dary i po tomto termínu. Dary je možné přijímat nepřetržitě, avšak přispěvatelé by měli být srozuměni s tím, že po termínu, který si strana stanoví, již dar nebude považován za příspěvek na kampaň, ale na provoz strany.

Všechny dary, které strana přijímá (nejen v době kampaně) musejí přicházet na tak zvaný zvláštní účet, který každé uskupení (bez ohledu na to, zda kandiduje ve volbách) povinně zřizuje dle § 17a zákona o politických stranách. Volební náklady lze hradit výhradně z volebního účtu zakládaného podle stejného ustanovení. V době volební kampaně, kdy je třeba hradit náklady spojené a agitací, si strana průběžně dle potřeby přeposílá potřebný obnos peněz ze zvláštního účtu na volební účet (k tomu viz též stanovisko č. 9). Vždy, když strana na volební účet přepošle prostředky získané darem, musí údaje o příslušném přispěvateli evidovat tak, aby splnila výše zmíněnou povinnost zveřejnit všechny požadované informace do 3 dnů přede dnem voleb. Po této lhůtě již není možné přehled rozšiřovat. Lze však vykázat i dárce, jejichž příspěvky dosud na úhradu nákladů kampaně nebyly využity, pro případ, že by se později ukázala potřeba navýšit obnos na volebním účtu. Dary od přispěvatelů na kampaň, kteří byli uvedeni ve lhůtě do 3 dnů před volbami, je tedy možné mít uložené na zvláštním účtu. Na volební účet je lze přeposílat i později (k úhradě dobíhajících nákladů na kampaň). K uzavření veškerého účetnictví kampaně mají subjekty zákonnou lhůtu 90 dní po oznámení výsledků voleb. Nejpozději na konci této lhůty musejí Úřadu i veřejnosti poskytnout zprávu o financování kampaně dle § 16d odst. 3 volebního zákona. V této zprávě lze uvést již jen dárce, jejichž příspěvky reálně byly na úhradu nákladů kampaně využity. Nesmí zde však figurovat další přispěvatelé nad rámec informací zveřejněných do 3 dnů před konáním voleb.


35. Považuje se ručení za bankovní úvěr za dar či bezúplatné plnění? Za jakých podmínek?

Fyzická nebo právnická osoba, která se zaváže k ručení za bankovní úvěr politické strany nebo politického hnutí, se zavazuje poskytnout této straně bezúplatné plnění formou uhrazení závazku vůči úvěrující bance v případě, že si banka plnění od ručitele dle příslušné smlouvy o úvěru vyžádá a ten plnění provede. Bezúplatné plnění přitom nastává teprve okamžikem, kdy ručitel úvěr nebo jeho nesplacenou část za stranu uhradí. Dokud tato situace nenastane, jedná se pouze o závazek poskytnout bezúplatné plnění. To je důležité s ohledem na § 16c odst. 4 volebního zákona, který kandidujícím stranám ukládá nejpozději 3 dny před volbami zveřejnit mimo jiné informace všech osobách, které se zavázaly uhradit ve prospěch politické strany náklady na volební kampaň. Jedná-li se tedy o ručení za úvěr určený k pokrytí nákladů na kampaň, je třeba ručitele uvést v přehledu dle tohoto ustanovení.

Faktické poskytnutí bezúplatného plnění nastává teprve případným uhrazením úvěrového závazku strany (nebo jeho části) bance. To může nastat kdykoliv během trvání úvěru, tedy i v letech následujících po skončení volební kampaně a jejím vyúčtování. Úřad upozorňuje, že zákon o politických stranách v § 18 odst. 2 zakazuje stranám přijmout dar či jiné bezúplatné plnění, pokud by součet darů a bezúplatných plnění přijatých od jedné a téže osoby přesáhl v jednom kalendářním roce částku 3 miliony Kč. Za jednu a tutéž osobu se dle stejného zákonného ustanovení považuje i právnická osoba, která je ve vztahu k ručiteli osobou ovládající nebo ovládanou. V případě, že politická strana či hnutí nebude úvěr řádně splácet, poskytovatel úvěru, banka, přistoupí k zajištění pohledávky přesahující 3 miliony Kč a politická strana či hnutí nepřistoupí ke vrácení získaného bezúplatného plnění přesahujícího zákonný limit, může být spáchán přestupek podle § 19j odst. 2 písm. g) zákona o politických stranách. V případném správním řízení pak hrozí pokuta ve výši rovnající se dvojnásobku hodnoty bezúplatného plnění.


36. Smí ministři a prezident republiky používat k cestám v rámci volební kampaně služební vozidla?

Ano, smí. Cestovní náklady v takovém případě hradí stát, ale strany je musí započíst do limitu výdajů na kampaň. O přijetí bezúplatného plnění od státu se v tomto případě nejedná. Strany se tedy nedopouštějí správního deliktu tím, že akceptují hrazení cestovních nákladů kandidujících ministrů státem.

Posouzení otázky, zda členové vlády smí v rámci kampaně používat služební vozidla, komplikuje rozpor v právní úpravě. Problematiku upravují duplicitně dvě normy. Je to jednak zákon č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o státním rozpočtu pro rok 1993“ (zákon je i přes poněkud matoucí letopočet v názvu stále platný), a dále zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o platu a dalších náležitostech“.

V Článku V písm. a) zákona o státním rozpočtu pro rok 1993 je uvedeno, že vedoucí ústředních orgánů (tedy například ministři) „mají právo na bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou.“ Naproti tomu z § 13 odst. 1 a § 6 odst. 1 písm. a) zákona o platu a dalších náležitostech vyplývá, že členové vlády mají právo na „užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici.“

Podle jednoho zákona je tedy členům vlády umožněno používat služební auto v omezeném rozsahu – k výkonu funkce a k umožnění styku s rodinou, kdežto v druhém zákoně je členům vlády užívání služebního auta svěřeno k osobní dispozici, tedy prakticky v neomezeném rozsahu. Pokud taková situace nastane, postupuje se podle dvou právních zásad: přednost dostane norma, která byla přijata později (lex posterior derogat legi priori), a dále má přednost zvláštní (konkrétnější) právní úprava před normou obecnou, nekonkrétní (lex specialis derogat legi generali). Z obou těchto výkladových pravidel vyplývá, že v otázce využívání služebních vozů ke kampani musí být aplikován zákon o platu a dalších náležitostech.

Členové vlády tedy mají svá služební auta k osobní dispozici, a to přímo ze zákona. Totéž platí o prezidentovi republiky (§ 13 odst. 1 a § 16 zákona o platech a dalších náležitostech). Pojem „osobní dispozice“ sice není v právní úpravě blíže rozebrán, ale vycházíme-li ze základního interpretačního východiska – jazykového výkladu, pak je třeba dojít k závěru, že pojem „osobní dispozice“ stanoví možnost nakládat se služebním autem k jakémukoli soukromému účelu a libovolně. Tím se rozumí i použití pro účely volební kampaně své či politické strany nebo hnutí.

Bylo by současně problematické dovozovat, že užívá-li prezident republiky či člen vlády služební auto v souladu s výslovným zákonným oprávněním, může tím způsobit neoprávněné jednání spočívající v poskytnutí bezúplatného plnění politické straně od státu ve smyslu § 18 odst. 1 písm. a) zákona o politických stranách, a to i kdyby služební auto užíval pro účely volební kampaně. Pokud by úřad zastával stanovisko, že možnost užít v kampani vozidlo určené k osobní dispozici je bezúplatným plněním od státu ve prospěch politické strany nebo hnutí, ve svém důsledku by založil odpovědnost dané politické strany nebo politického hnutí za přestupek. Úřad by tak při interpretaci zákonných pojmů vybral ze dvou možných ten, který by zakládal odpovědnost za správněprávní delikt. Z ustálené judikatury především Ústavního soudu však vyplývá, že úřad by neměl volit takový výklad právní normy, který ve svém důsledku povede k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, když se nabízí více možných výkladů. Tento závěr upevňuje např. nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007, sp. zn. I ÚS 643/06, ve kterém je konstatováno: „Je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody.“

Odlišnou otázkou však je zahrnutí nákladů na používání služebního vozidla do výdajů na volební kampaň ve smyslu § 16c odst. 1, resp. odst. 3 volebního zákona. Dle těchto ustanovení jsou výdaji na volební kampaň všechna plnění ocenitelná v penězích, mezi která jistě spadá i provozování služebního auta. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak není rozhodné, zda plnění poskytuje politická strana či třetí osoba (např. stát z titulu zákonného oprávnění členů vlády či prezidenta užívat služební auto k osobní dispozici). Proto úřad zastává názor, že výdaji na kampaň jsou i náklady na užívání služebního auta poskytnutého k osobní dispozici, bez ohledu na to, že tyto náklady má dle zákona hradit stát. (Analogicky je výdajem na kampaň též použití soukromého vozidla osobou podílející se na kampani). Opačný výklad by odporoval zásadě rovnosti a svobodné soutěži politických sil (čl. 22 Listiny základních práv a svobod), neboť by osobám se služebním vozem umožnil bezplatnou dopravu na kampaň, zatímco ostatním by se tyto náklady započítávaly.

K této problematice viz též otázka 28.


37. K jakému datu se má ve zprávě o financování volební kampaně uvést stav peněžitých dluhů, k jejichž splnění se strana v souvislosti s kampaní zavázala?

Všechny kandidující subjekty musí v souhladu s volebním zákonem vyhotovit zprávu o financování volební kampaně. Zprávu zveřejňují na svých internetových stránkách a zasílají úřadu, a to do 90 dní od vyhlášení konečných výsledků voleb, v případě voleb do PS konaných v říjnu 2017 tedy do 22. ledna 2018. Součástí zprávy je dle § 16d odst. 3 volebního zákona též přehled peněžitých dluhů, k jejichž splnění se kandidující politická strana, politické hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát v souvislosti s financováním volební kampaně zavázali, s uvedením plnění, které bylo věřitelem poskytnuto nebo k jehož poskytnutí se věřitel zavázal. Rozhodné datum pro uvedení výše těchto závazků je datum, k němuž byla zpráva o financování kampaně vypracována.


38. Do kdy musí kandidující subjekt nebo kandidát vstupující do kampaně v době již běžící kampaně zřídit a oznámit volební účet?

Volební zákony pro jednotlivé typy voleb stanoví v příslušných ustanoveních jako začátek volební kampaně ve smyslu zákona den vyhlášení voleb ve Sbírce zákonů. Současně volební legislativa určuje, že do 5 dní od takto definovaného začátku kampaně je kandidát nebo kandidující subjekt povinen zřídit si volební účet. Kandidát či kandidující subjekt jsou dále povinni oznámit Úřadu zřízení volebního účtu a adresu internetových stránek, na kterých je účet přístupný. Legislativa explicitně nestanovuje lhůtu pro oznámení volebního účtu, předpokládá se tedy neprodlené oznámení.

V případě, že kandidát, kandidující subjekt nebo s jejich vědomím jiná osoba začali svým jednáním naplňovat znaky volební kampaně ve smyslu zákona až po uplynutí pěti dní od vyhlášení voleb, je dnem zahájení volební kampaně takového kandidáta nebo kandidujícího subjektu den, v němž svým jednáním poprvé naplnili znaky volební kampaně. Nejzazším termínem, jehož uplynutím již kandidát či kandidující subjekt z pohledu Úřadu zahájili volební kampaň (bez ohledu na to, zda její znaky svým jednáním naplňují), je poslední den lhůty pro doručení registrace kandidátní listiny příslušnému orgánu. Úřad zastává stanovisko, že tito kandidáti a kandidující subjekty v den zahájení své volební kampaně již mají mít zřízený volební účet a tento mají povinnost Úřadu neprodleně oznámit.